- 20.5.2024
Doupovské hory provází pověst, že je v nich zima i v létě. Právě tam, do vojenského újezdu Hradiště, se koncem dubna v rámci armádního cvičení vydaly desítky vojáků z ústeckých aktivních záloh – společně s reportérem Deníku. Na horskou ubytovnu záložáky dovezly tři plně naložené vojenské Tatry, vrátili se přitom začátkem května.
„Vojenské cvičení má za cíl získání teoretických znalostí a praktických dovedností se zaměřením na to, aby se členové družstev spolu sladili, a na přípravu ke splnění bojových střeleb. Bylo prováděno házení ručních granátů a nácvik taktických činností,“ okomentoval armádní akci tiskový mluvčí krajského vojenského velitelství Roman Kutílek.
Ve vzduchu je cítit shon, vojáci jsou po příjezdu rozdělováni do jednotek a zabydlují se na přidělených pokojích. Skladba lidí je pestrá, uniformu zde na sobě totiž nenosí vojáci z povolání, nýbrž dobrovolníci, kteří se ke službě v aktivních zálohách přihlásili a stejnokroj si obléknou „pouze“ na několik týdnů ročně. Člověk se tak na cvičení může setkat se slévačem či elektrotechnikem, ale i s advokátem nebo architektem.
Jedním z vojáků je i 41letý Martin Mata, který na ústeckém velitelství působí jako člen odvodního oddělení. V civilu pracuje jako šéf Inovačního centra Ústeckého kraje. Do aktivních záloh se přidal, protože to vnímal jako službu státu. „U mě je to hodně motivováno vlastenectvím. Službu vnímám jako splacení dluhu státu, jelikož se o tebe odmala nějakým způsobem stará, třeba při vzdělání,“ vysvětlil Mata.
Ne všichni to ale tak mají. Například 31letého pancéřovníka Daniela Trnku, který je na cvičení poprvé, lákal seberozvoj. „Ideály společnosti by se měly bránit, což je další z důvodů, proč jsem vstoupil do záloh. Chtěl jsem to udělat už dlouho, rozhodujícím momentem bylo vypuknutí války na Ukrajině,“ řekl muž, který se v civilu živí jako odborný pracovník v oblasti vzdělávání.
Vojenský život zlákal i 37letého Ladislava Anděla. Ten pracuje jako vedoucí směny údržby v papírnách. Na cvičení se mu líbí, že je to akční záležitost. „Líbí se mi, že to je akční, že se opravdu do toho začíná šlapat a začíná se to hýbat a rozvíjet. Dříve jsme pořád opakovali to samé dokola. Družstva jsou neorganická, protože jsou pořád doplňovaná o nové lidi,“ podotkl.
Den plyne za dnem a vojáci si osvojují práci se zbraní. Zatímco nově příchozí se s ní seznamují do hloubky, ti ostřílení si připomínají zajeté rutiny. Mezi ně patří i správné nabíjení, bezpečnost při pohybu, ale i čištění útočné pušky i pistole. To přitom může zabrat klidně celé dopoledne.
Na opakování postupně navazuje nemilosrdná praxe, jako třeba střelba ostrými náboji na střelnici do terčů či hod granátem. Ten však rozhodně není gumovou maketou, jakou lidé mohou znát ze školních let, nýbrž ten, při jehož hodu lítají střepiny a třese se zem. „Já jsem se na tohle těšil. Bojí se každý. Kdyby se někdo nebál, tak je blázen. Je důležité mít respekt a nedělat hlouposti. Když děláš co máš, tak se ti nemůže nic stát. Musíš být soustředěný,“ řekl Anděl.
Trnka hází granát podruhé v životě, první zkušenost měl při základním vojenském výcviku ve Vyškově. „Důležitý je nepřemýšlet, co by ten granát mohl udělat tobě nebo lidem okolo, ale abys to metodicky udělal správně. To prostředí tady je ideálně nastavený,“ popsal pancéřovník.
Teplá strava v životě vojáka není zárukou, nicméně pěší rota disponuje i družstvem logistiků, které se kromě převozu jednotek stará o dovoz teplých obědů či večeří. Ráno se voják na výcviku tradičně setká s rohlíky či paštikou. Záleží však na náplni dne, zdali si jídlo sní v teple ubytovny nebo uprostřed terénu.
Vyvrcholením výcviku je pak dvoudenní drill s přespáním v horách. Někteří z vojáků se spaní v poli pod provizorními přístřešky obávají a na mobilu projíždí stránky s předpověďmi počasí. Doupovské hory jsou známé pro své studené klima a silný jarní vítr může snadno přinést deštivé mraky. Komfortu nepomáhají ani noční střelby, které mají vojáci na programu. Psychiku jim tak kromě chladného počasí zatíží i nedostatek spánku.
„Já si myslím, že jsme prostě chlapi. Ten diskomfort je akorát v tom, že by si lidé chtěli dát sprchu. Mě to vůbec nevadí, o tom diskomfortu to je. Někdo sem kvůli tomu jezdí, ale já si sem jezdím odpočinout. Je to psychická úleva od práce,“ dodal Anděl.
Autor článku: nrtm. Ondřej Patrovský, autor článku je editorem Deníku.cz
